Účastnice jednoho workshopu mi říkala, že jsem sběratel příběhů, že na každou situaci vždy vytáhnu z rukávu jeden. Je totiž jednoduché sbírat příběhy, když hlavním tématem vaší práce je práce. Mimochodem víte kolik lidí mi řeklo, že kdyby věděli to, co dnes, vybrali by si střední školu úplně jinak? Skoro každý, ale potkala jsem i výjimky.
Netroufnu si tvrdit, že existuje nějaký zázračný lék proti chybnému rozhodnutí. Dokonce si myslím, že každá odbočka nás může něčemu naučit. Pouze u střední školy by mi bylo líto těch let zbytečně strávených v oboru, který stejně nevyužijete v praxi. Protože studentská léta jsou vlastně jednou z nejlepších dob našeho života, má smysl je prožít s větší radostí, optimismem, vírou ve vlastní schopnosti, které také je dobré rozvíjet na škole, která sedne.
Čím více máme možností, čím variabilnější a dynamičtější prostředí, ve kterém žijeme, čím více je informací a různých falešných a pravdivých historií úspěchu, tím je náročnější učinit toto rozhodnutí. A já to velmi dobře chápu.
Místo hotových návodů bych Vám chtěla nabídnout dva příběhy, s kterými přišli dva žáci 8. a 9. třídy ZŠ. Vybírají si dobře? Co byste jím poradili?