Stres pod kontrolou. 6 tipů, jak zvládnout výběr střední školy bez nervů

Než začneme řešit stres spojený s výběrem střední školy, musíme nejprve pochopit, odkud pramení. A zároveň je důležité si uvědomit, že příčiny stresu u rodičů a dětí mohou být velmi odlišné. Jak stres ovlivňuje naše rozhodování a co s ním můžeme dělat? Pojďme to společně prozkoumat.

1/ Příliš málo času

V dospívání čas plyne úplně jinak než v dospělosti. Když teenagerovi položíte otázku, jak si představuje svou budoucí práci nebo kariéru, je to pro něj velmi neuchopitelné téma. Proto otázky typu "popiš si svoji práci za 10 - 20 let" jsou absurdní a nesmyslné. Ve čtrnácti letech se vám zdá, že dvacet let vám bude až v příštím životě. S výběrem střední školy je to velmi podobné. V osmé třídě si říkáte, že na výběr školy je ještě spousta času, ale v deváté třídě už začínáte pociťovat časový tlak.

Co s tím?

Začněte s výběrem školy v 8. třídě. Dřívější pokusy přijít na své „vysněné povolání“ u většiny dětí k výsledkům nepřivedou. Mozek teenagera, zejména prefrontální kůra, která odpovídá za rozhodování, ještě není připravena na složitá rozhodnutí o budoucnosti. Ve vyšších ročnících základní školy se mozek rychle rozvíjí a teenageři se začínají hlouběji zamýšlet nad svými možnostmi. Konečně mohou reálně zvažovat své budoucí kroky a lépe pochopit, co pro ně znamená výběr střední školy.

2/ Pubertu je potřeba přežít...

Pro některé teenagery (a jejich rodiče) puberta může představovat noční můru. Hormonální změny, výkyvy nálad, pokles motivace, lenost a odmlouvání, impulzivní chování a zbytečné riskování - to vše je součástí tohoto složitého vývoje. Přitom právě v této fázi se tvoří důležité životní návyky a přesvědčení, od základu soběstačnosti, schopnost navazovat harmonické vztahy až po zárodky profesní úspěšnosti. Z tohoto důvodu je důležité prožít toto období smysluplně a nečekat, až „se bouře přežene“.

Co s tím?
V tomto období pro rodiče je klíčové se obrnit trpělivosti a pochopit, co se během puberty doopravdy děje. Velmi doporučuji výbornou knihu „Rozbouřený mozek“ od Daniela Siegela a „Jak přemýšlí náš teenager?“ od Tanith Carey, které vám mohou pomoci lépe porozumět období dospívání a tomu, jak komunikovat se svými dětmi.

3/ Osudové rozhodnutí a nedětské otázky

Možná to bude znít zvláštně, ale výběr samotné střední školy často podceňujeme, protože mnoho dospělých pracuje v jiných oborech, než které vystudovali. Proč klást přílišný důraz na výběr školy, když to stejně nemusí mít zásadní vliv na život a kariéru? Ani my jsme v jejich věku přece nevěděli, co chceme v životě dělat.

Na druhou stranu, cítíme, že tento krok znamená, že dítě už směřuje k dospělosti. A naprostá většina rodičů, kteří společně se svými dětmi podstupují toto martyrium, si přeje, aby se jejich děti v dospělosti o sebe dokázali postarat. Proto dětem začínáme pokládat velmi nedětské otázky: „Co chceš v životě dělat?“ nebo „Jak si představuješ svoji budoucí práci?“ Tyto otázky pro teenagery jsou velmi abstraktní, zároveň vzbuzují dojem, že jde o velmi důležité osudové rozhodnutí. A co my děláme s rozhodnutími, která jsou nad naše možností? Jednoduše odkládáme, anebo se rozhodneme pro první kloudnou možnost.

Co s tím?
Je důležité si připomínat, že toto rozhodnutí určitě není osudové. Výběr střední školy je důležitý krok, ale neznamená, že předurčí celý profesní život. Začněte tím, že si společně zavzpomínáte, co vašeho teenagera bavilo, když ještě byl malý. S čím si rád(a) hrál(a) ve školce nebo na prvním stupni školy? Do čeho se pouštěl(a) s nadšením? Můžete mu / jí připomenout věci, na které zapomněl(a), které na první pohled vůbec nesouvisí s žádnými profesemi. Jenomže za těmito dětskými činnostmi se skrývají dovednosti, talenty a motivace. Zamyslíte se nad tím, jak se tyto zájmy měnily v průběhu času? Co je spojuje?

4/ Všechno na jedné hromadě

Nový systém přihlášek a možnost výběru tří oborů / škol může být na jednu stranu úlevou, ale na druhou stranu také zdrojem stresu. V prvním kole se na jednu z vybraných škol dostane naprostá většina žáků (v roce 2024 to bylo 95 %). Horší situace je v Praze, protože každé sedmé dítě muselo do druhého kola. Pro nás je důležité, aby se naše dítě dostalo na školu v prvním kole, ale také si samozřejmě přejeme, aby se dostalo na tu vysněnou. Proto ročně rodiče v České republice utratí miliardu korun za přípravu k přijímacím zkouškám a doučování. Stres z přijímaček může být tak silný, že naprosto vytěsní samotné zkoumání a uvažování o různých možnostech.

Co s tím?
Rozdělte proces výběru na menší kroky a věnujte se jim postupně. Zařaďte do svého týdenního plánu pravidelné aktivity, které pomohou dítěti lépe poznat své zájmy a zároveň se systematicky připravit na přijímací zkoušky. Přijímací zkoušky jsou pouze prostředkem, nikoli cílem, proto se na ně dívejte jako na součást širšího plánu. Pomozte svému dítěti racionalizovat jeho obavy, připravit plán B a uvidět, že dvě desetiny bodů na vysvědčení nerozhodují o celé jeho budoucí profesní cestě. Vyzkoušejte metodu Descartův čtverec, který nabízím v e-booku „Správná střední! Jak na to?“ na str. 34

5/ Různorodé zájmy

Děti mohou mít několik různých zájmů a talentů a výběr jedné školy může znamenat vzdání se něčeho jiného. Strach udělat chybu prohlubuje nerozhodnost a stres. Dalším stresorem je pocit, že tím, co je zajímá, si nevydělají dost, nebo že rodiče nebudou s jejich volbou souhlasit. Stres způsobuje také situace, když jasně víte, co chcete, ale nemáte připravené alternativy, když vám to náhodou nevyjde. (Častá situace u oborů s talentovými zkouškami).

Co s tím?
Pomozte svému dítěti pochopit, že kariérní cesta není vždy lineární a že je normální, když člověk změní zájmy, práci nebo dokonce obor v průběhu života a někdy i několikrát. Pro objevení toho, co doopravdy chceme dělat, potřebujeme získat zkušenosti. Proto podporujte děti, aby se nebály vyzkoušet různé věci. Zároveň je užitečné rozvíjet návyk sebereflexe, schopnosti se v určitou chvíli zastavit a vyhodnotit své zkušenosti a svá rozhodnutí.

6/ Svoboda volby

Je čím dál více rodičů, kteří nechtějí svým dětem vnucovat svůj názor. Snažíme se jim ponechat volnost, aby to byl opravdu jejich výběr. To je na jednu stranu správné, protože to musí být jejich promyšlený výběr. Na druhou stranu, přílišná svoboda také může být zdrojem velkého stresu. Děti totiž vůbec nevědí, jak si s tímto úkolem poradit.

Co s tím?
Snažte se najít rovnováhu mezi podporou a vedením. Dejte dítěti volnost ve výběru, ale zároveň ho aktivně provázejte procesem rozhodování. Vaše přítomnost, podpora, víra v jeho / její schopnosti jsou někdy důležitější, než co si nakonec vybere. Buďte tu jako jeho / její rádce, který pomůže najít směr, nastavujte určité hranice, uvádějte informace na pravou míru, pomáhejte si utvořit svůj vlastní názor, hlídejte čas, ale určitě do ničeho nenuťte.