"Správná střední! Jak na to?"
E-book je pro Vás připraven, stačí jen zadat Vaši e-mailovou adresu a budu ráda i za Vaše jméno. Myslela jsem i na to, abyste si ho mohl(a) pohodlně přečíst také na smartphonu.

Proč (ne)fungují testy profesní orientace?

Kateřina Málková, zakladatelka Smartee ČR
kariérový kouč a trenér
9. září 2021
doba čtení 13 minut
Moderní doba si žádá moderní řešení. Pokud tedy hledáte ideálního partnera, nechte si ho vybrat počítačem. Jen pozor, abyste nedopadli jako Marta a Viktor Tomášovi z filmu "Hodíme se k sobě, miláčku?"

První test vznikl snad ve Francii v roce 1904 a sloužil k odlišení lenivých žáků, kteří mají schopnosti se učit, od žáků s vrozenými vadami. Věřili byste tomu, že takto vznikl dnes hojně využívaný ve školství test IQ? Testy ve volbě povolání jsou velmi populární už dlouhá desetiletí. Bujný rozvoj profesního testování sahá do 50. let minulého století.

Tu dobu nikdo z nás nemohl zažít osobně, ale například podle vyprávění našich rodičů a prarodičů si dovedeme představit, jaký byl tehdy život. Pomalý, předvídatelný, podniky dokázaly plánovat personální obsazení různých pozic na dlouhou dobu dopředu, školství se tomu přizpůsobovalo. Kroužky na záclony nebyly k sehnání a pracovní pozice měly jasný název a jasnou náplň, kariérní rozvoj a perspektivy různých povolání byly předem nalajnované. Člověk se musel narodit do správné rodiny, aby ty perspektivy vůbec měl. Přitom se to netýkalo pouze socialistického Československa, ale také většiny západního světa. Koneckonců diagnostické nástroje v kariérovém poradenství poprvé vznikly právě tam.

Budeme-li brát diagnostické metody v užším slova smyslu, tj. vyplnění různých testů a úkolů a jejich interpretace odborníkem, pro účely volbu povolání tyto metody mohou zahrnovat poměrně velkou škálu různých testů (testy osobnosti, testy profesní orientace, testy talentů a silných stránek, testy učebních stylů, práceschopnosti, strukturované pohovory, modelové úkoly apod.). V České republice psychodiagnostické metody může používat pouze odborný psycholog, obvykle například Pedagogicko psychologické poradny. Poctivé diagnostické testy jsou poměrně náročné časově, obsahuji 100+ otázek a je důležité podotknout, že pro teenagery mohou být nepochopitelné a nudné. Některé testy profesní orientace, které se dnes používají například na Úřadech práce, jsou mimo jiné dost zastaralé, nenabízí žádné nové obory a nereflektují nové trendy.

Na druhou stranu, samozřejmě mají svoje místo a nejčastějším cílem jejich používání je pojmenování vlastností, studijních schopností a předpokladů člověka a jejich přiřazení ke konkrétním oborům nebo povoláním. V současné době se v kariérovém poradenství od testů jako od hlavní metody profesní orientace ustupuje, testy se využívají jako aktivační nebo podpůrný prostředek. Žádný test nám bohužel nezaručí, že tímto způsobem vybraný obor bude člověka naplňovat, nebo že se mu v něm bude dařit, a už vůbec nám nezaručí, že uvedený profesní směr bude mít perspektivy. Je důležité si také pamatovat, že test není vytvořen pro konkrétního člověka, ale pro lidi obecně, je to taková průměrná teplota v celé nemocnici. V interpretacích se často a velmi intuitivně chytáme výkladu, který potvrzuje naše domněnky nebo který se nám líbí, a automaticky ignorujeme vše, co se nám nehodí.
Snažit se spárovat výsledky testů s vhodnými profesemi je jako „trefit motýla bumerangem" říkal John Krumboltz, psycholog, významný teoretik a praktik kariérového poradenství
Testy určitě šetří čas, obzvlášť v situacích, kdy odborník má k dispozici jen 1 konzultaci, anebo když se testovat jde celá třída a psychologové z pedagogicko-psychologických poraden "pouze" zpracovávají výsledky a na jejich základě dávají doporučení, což je popravdě velmi málo. Nebudu rozepisovat plusy a minusy těchto metod, jsou na to různé pohledy. V minulosti při výběru zaměstnanců se mi tento přístup nevyplatil. Jiní zase mohou mít naopak pozitivní zkušenosti. Mimochodem, když se ptám žáků na jejich názor na testy, často říkají, že by pravděpodobně odpovídali na otázky tak, jak se od nich očekává, že by se snažili „vypadat lépe". A to je velký problém konkrétně proforientačních testů u teenagerů – zkreslení výsledků.

Pracuji například s testem RegioAdvisor, který je pro teenagery docela atraktivní, nejsou tam diagnostické otázky, ale výběr z možností, jenže i s tím mnozí mají problém. Podle zpětné vazby od rodičů – nedokážou udržet pozornost ani těch 30 minut, co ten test vyžaduje. Nebo se snažím adaptovat pro teenagery metodu kariérních kotev E. Sheina a také od učitelů dostávám zpětnou vazbu, že těch 40 otázek je moc. Jenže to zkrátit nelze, výsledky by nestály za nic. A délka trvání testu profesní diagnostiky na PPP je 2,5 hodiny a nelze ho přerušit.

Také jeden významný teoretik a praktik kariérového poradenství John Krumboltz psal o tomto přístupu párování výsledku testů s profesemi jako o snaze „trefit motýly bumerangem".

Je to z tohoto důvodu, že „správných" profesních oblastí pro každého člověka může být více a my v současné době také přesně nevíme, jaká povolání a v jakých oborech v nejbližších 10-15 letech vzniknou. Odhaduje se, že současní žáci v 50 % - 80 % budou obsazovat pracovní pozice, které ještě neexistují.
Kdybych měla porovnat psychodiagnostické metody a metody založené v online kurzu "Správná střední", řekla bych, že online kurz není diagnostika, ale výuka, je to vzdělávání, rozvoj návyků samostatného rozhodování a plánování vzdělávací a profesní cesty. Nakonec v životě to stejně máme tak - jakou polívku si uvaříme, takovou sníme, test-netest. Když se mi bude nabízet pracovní pozice, na kterou mám, ale já budu mít strach a to nezkusím, nemůžu se zlobit na osud nebo na test, že mi to neukázal, nebo na mámu, že mi v dětství neporadila.
V kurzu postupně nabízím různé úkoly, které vedou k sebepoznání, učíme se společně pojmenovávat své schopnosti a vlastnosti, uvědomujeme si, co mne baví a proč mne to baví, nejen tak, že „mne baví zeměpis", ale co konkrétně v zeměpise baví, jaké své návyky a schopnosti uplatňuji a rozvíjím, když dělám to, co mne baví. Učíme se vidět přenositelnost návyků na jiné činnosti.

Například, jednu slečnu baví právě ten zeměpis. Při podrobnějším zkoumání si uvědomí, že ji baví slepé mapy (někdo to naopak nenávidí a schytává pětky:-)). Když kopneme hlouběji, uvědomí si, že ji baví přenášet vzory na papír, baví ji vidět, jak z toho vzniká celek. V dalších zálibách, zájmech, ale i snech, zjistíme, že by chtěla cestovat, podívat se do velkých měst, jak fungují. Testovacím způsobem by se dalo říci, že profesní směr je jasný – třeba geodézie a kartografie. A také to je jeden ze směrů, který jsem doporučila k prostudování, který slečna neviděla. Ale esencí konkrétně tvorby slepých map je prostorová představivost, tvořivost, schopnost přesně přenášet vzor na podklad, a ta se dá využít ve spoustě dalších činností. Ty, které ji budou dávat smysl, budou ty pravé, ale výběr je na ní. Když ale bude vědět, co za tím výběrem stojí, o co se opírá, bude mít motivaci připravovat se k přijímačkám, studovat a také bude cílevědoměji si hledat uplatnění ve svém oboru. O to v kurzu jde.
Když bude vědět, co za tím výběrem stojí, o co se opírá, bude mít motivaci připravovat se k přijímačkám, studovat a také bude cílevědoměji si hledat uplatnění ve svém oboru. O to v kurzu jde.
Když se vrátím konkrétně k tomuto příkladu, tak pro slečnu jsou ve hře (a to možná Vás překvapí) obor textilní tvorby, nebo jsem ji ve spojitosti s jejími dalšími zájmy navrhla se podívat na obor krajinářská architektura.

To je mým cílem v kurzu, aby se děti naučili „vidět skrz", chápat, odkud pramení jejich motivace, vidět, že mají více možností využití svých schopností, ale v budoucnu i znalostí a návyků, které získají vzděláním, v dospělosti – praxí. To je to, co potřebujeme dostávat do škol a s čím potřebujeme pomáhat dětem, protože ve finále nevíme, jaké profese vzniknou, jak často budou měnit pracovní místa. Říká se, že během života naše děti projdou 12 až 24 profesními změnami! Změna každé 2 roky. Dovedete si to představit? A jakými transformacemi bude procházet pracovní trh? "Řemeslo má zlaté dno", ale třeba v českém průmyslu v nejbližších 10 letech zmizí přes 100 tisíc pracovních míst.

Poskytnou testy, které byly vytvořeny pro předvídatelné situace, dětem jistotu správného výběru oboru na celý život? S velkou pravděpodobností ne, nebo minimálně jen některým z nich. Na druhou stranu, rozhodovací návyk jím dá jistotu, že bez ohledu na okolnosti dokážou si vybírat pro sebe tu nejlepší variantu, nebudou pasivní, dokážou se o sebe postarat, najít uplatnění svým schopnostem a zkušenostem, včas se přizpůsobit. Říkáme tomu odborně profesní adaptabilita.
V kurzu děti také vedu ke spojování výběru povolání s životními cíli, pokoušíme se nakouknout trochu do budoucnosti, kladu jím otázky typu „Do kdy plánujete pracovat?", nebo si mají napsat seznam 100 přání a snů.
To jsou zrnka, která zaséváme, aby mladá generace na rozdíl od nás už od svých prvních pracovních let uměla plánovat (kariéru, finance, čas apod.), aby věděli co chtějí a co nechtějí a s tím posledním neztráceli čas a síly.

Samozřejmě tento kurz je pouhým začátkem a jeho cílem primárně je přivést děti k jejich výběru středoškolských oborů, v kterých se jim bude dařit a které odstartují jejich profesní cestu dobře, ale v pozadí toho všeho jsou návyky a způsob uvažování, o který budou moci se opřít v budoucnosti při hledání práce, psaní životopisu, výběru životního partnera atd.

Pokud to nějaký test někdy dokáže, zřejmě zůstanu bez práce:-) Prozatím ovšem to vypadá, že práce mám plné ruce. V každém případě, pokud chcete mít "jistotu" a sáhnete po nástrojích profesní diagnostiky, žádejte jeho poctivou verzi a nenechte se odbyt pouze vyplněním online dotazníků a půlhodinovou konzultací k výsledkům. A trošku počítejte s tím, že váš teenager nemusí být z tohoto procesu vůbec nadšený. Málokdo se cítí dobře, když si připadá jako pokusný králík:-), kterému někdo absolutně cizí má říci, na co se hodí a na co se nehodí.