Proč teenager nechce vybírat? Samostatný výběr školy souvisí s dospíváním. Je to první vlastní rozhodnutí na vlastní zodpovědnost. Dřív nebo později dospěje každý člověk. Fyziologicky určitě, ale psychologicky? Zdá se, že „být dospělý" v některých otázkách teenagerům vůbec nevadí, v jiných se naopak snaží dospělost oddálit všemi možnými způsoby. Výběr střední školy, který je spojen s kariérní budoucností, si mnozí odloží s velkou radostí. Ale proč?
- Zodpovědnost děsí. Přiznejme se, že když se řekne slovo „zodpovědnost", má to takový negativní nádech. Kde je zodpovědnost, tam je možnost chyby. Kde je možnost chyby, tam je pocit viny a nějaký trest. Bohužel je to příliš silný stereotyp, který vede k tomu, že je pro děti snazší přenechat tuto zodpovědnost dospělým.
- Je to emočně složité a stresující rozhodnutí. Je v něm spousta neznámých. Zapadnu do nového kolektivu? Bude se mi na nové škole líbit? Budu zvládat studium? Budu úplně sám nebo sama. Přitom základní potřebou každého člověka je pocit bezpečí. Pro dítě symbolem bezpečí jsou jeho rodiče a také zaběhnutý životní stereotyp, známé prostředí základní školy, domova nebo kroužků. Střední škola znamená zvykat si na nové všechno – režim, pedagogy, spolužáky, předměty, náročnost studia, dojíždění nebo dokonce na intr. Pokud teenager má základní pocit bezpečí v pořádku, výběr střední školy a adaptace na tuto změnu mu nebude činit problém, ale nežijeme v ideálním světě. Pro mnohé je skutečně bezpečnější plout s proudem a samostatně nevybírat.
- Zodpovědné rozhodnutí často znamená osamocenost. Jste na to zkrátka sami. Nikdo vám stoprocentně neřekne, který výběr je zaručeně správný. Ani po tolika letech když mluvíme s mým starším synem, nedokážu mu vidět do hlavy a také mu nedokážu jednoznačně říci, jak se má rozhodnout, co z toho, o čem se bavíme, je PRO NĚJ správně. Jak ale získat jistotu, že se nezmýlíte, když ještě nejste dospělí? Můžete vyslechnout spoustu názorů – kamarádů, rodičů, učitelů, jenže pořád jste to vy sami, kdo musí říci poslední slovo. „A co když se mnou nebudou rodiče souhlasit? Co když prosadit svůj názor, znamená pokazit si vztahy s mámou nebo tátou, na kterých mi záleží?" I takové myšlenky se objevují v hlavách dospívajících.
- Klíčem k vlastnímu rozhodnutí je sebedůvěra. Když si nevěřím, nedokážu poznat, co je pro mne správné a dobré. Více než na své silné stránky se soustřeďují na různé strachy a obavy, kterých v období dospívání může být více než dost.