Fenomény současnosti
Vysoká škola občas slouží k oddalování dospělosti. Jedním z trendů poslední doby, který může znepokojovat, je snížení ekonomické aktivity mladých lidí ve věku mezi 15 a 34 lety. V první řadě to souvisí se zvýšením počtu vysokoškoláků a zvyšující se průměrnou dobou studia právě na vysokých školách. Přitom kvalita takto získaného vzdělání a uplatnitelnost získaných znalostí v praxi se liší škola od školy a v neposlední řadě závisí na aktivním přístupu samotného studenta.
Dalším fenoménem je splývání dětství a dospělosti. Kidulty, neboli „dětinští dospělí", jsou mladí lidé jejichž dospívání končí až někdy ve věku 25 až 35 let. Mohou ještě žít s rodiči, studovat vysokou školu, pracovat, cestovat po světě a hledat, co je doopravdy baví, číst knihy pro dospívající, nosit trička s Bartem Simpsonem, mít nejnovější iPhone, odkládat založení vlastní rodiny na neurčito. Jsou to „děti" z různých rodin, i neúplných, které jim vytvořily zázemí, pocit bezpečí, dostatků, jistoty a velkého výběru. Mnozí studenti dostudují vysokou školu, diplom donesou domů, pravděpodobně si najdou práci, ale nedosáhnou zralosti, která formálně spočívá v dokončení studia, opuštění rodičovského domu a dosažení finanční nezávislosti. V anglosaské kultuře, která tento fenomén pojmenovala, tyto parametry splňuje pouhá třetina lidí ve věku kolem 30 let.
Co to má společného s volbou povolání?
Z pohledu volby povolání syndrom „odložené dospělosti" souvisí s neochotou kidultů převzít zodpovědnost, s jejich vnitřními dilematy a nejistotou, která dříve nebo později donutí je hledat odpověď na otázku „Kdo jsem?", „Kam jdu?" a „Proč?". Jsou to otázky, které si za normálních okolností klade patnácti nebo osmnáctiletý dospívající při výběru střední nebo vysoké školy. Volba povolání v naší kultuře, odkud čím dál víc mizí hranice mezi dospíváním a dospělosti, může posloužit jako proces iniciace dítěte v dospělého.
První volba povolání je proces poznání sebe sama, uvědomění, že člověk je schopen rozhodovat samostatně, pochopení, jak vůbec rozhoduje. Je důležité, aby mladý člověk pocítil a převzal na sebe svůj díl zodpovědnosti a vnímal toto období a zodpovědnost jako takovou jako schopnost samostatně vyhodnotit příležitosti a vybrat pro sebe tu nejlepší variantu a přijmout výsledky vlastního rozhodnutí, byť je těžké přesně předpovědět, jaké budou.
Teenager musí cítit, že on sám je řidičem určujícím směr, nikoli jen spolujezdcem, kterého kdosi dopravuje z bodu A do bodu B na tu nejlepší školu. Je důležité nerozhodovat místo něj, ale postupně rozšiřovat zónu samostatného výběru a zužovat zónu dříve zajištěného pohodlí.
Jestliže později dítě vystuduje jednu školu a najde si uplatnění v odlišném oboru, to není žádná tragédie. Klíčové je, že tato jeho volba bude vědomá a my jako rodiče budeme vědět, že jsme vychovali samostatného, odpovědného a schopného člověka, který má všechny předpoklady ke spokojenému a naplněnému životu. A o tom to je :-)
— Kateřina Málková, zakladatelka Smartee ČR