Krásný den!
Neustále vyslovuji provokativní myšlenku, že spoléhat jenom na školu (základní nebo střední) při výběru další studijní cesty nestačí, že to je kognitivní past, konfirmační zkreslení, tj. opakovaná chyba v rozhodování, kdy postupujeme na základě toho, co známe a v co věříme, nikoli na základě skutečných potřeb a situace. A hned vysvětlím, proč si to myslím.
Pojďme se podívat na 10 hlavních potřeb teenagera v období dospívání. Každý mladý člověk ve věku mezi 13. a 19. rokem potřebuje cítit, že jeho názory a postoje jsou brány vážně, i kdyby z našeho pohledu byly zcestné, idealistické nebo výstřední. Také potřebuje cítit podporu a přijetí především od svých nejbližších. Je to důležité proto, že se v tomto věku člověk snaží zorientovat v sobě, ve světě, do kterého patří, zkouší a hledá svoje hranice, učí se vztahům, dělá první chyby, kterými se může trápit. Přitom potřebuje se cítit v bezpečí. Potřebuje vědět, že pokud šlápne vedle, existuje někdo, kdo ho v tom nenechá.
Prostředí, ve kterém se nachází po dobu povinné školní docházky, je z velké části hodnoticí. Škola hodnotí, zda jeho znalosti odpovídají požadavkům, rodiče hodnotí, jaký má ve škole prospěch. Je to důležité, protože je to jediný indikátor toho, jestli je všechno v pořádku, anebo se musíme zapojit, abychom vyřešili nějaký problém.
Hodnocení souvisí s napětím a způsobuje stres. Hodnocení znamená, že musíme odpovídat nějakým standardům, nějakému měřítku. Nevyhneme se tomu, protože nějaké parametry potřebujeme. Ale máme toto (školní) hodnocení brát příliš vážně? Je to jediný kritérium pro volbu povolání?